Alexandr Solženicyn

Alexandr Solženicyn (1918 – 2008) během studií na vysoké škole začala druhá světová válka a Solženicyn rukuje dobrovolně na frontu. Protože ale v dopise kritizoval Stalina, byl v zimě 1945 zatčen a v různých gulazích strávil 8 let, propuštěn byl v roce 1953 a následně ještě žil na Kavchaze ve vyhnanství. Zajímavé je, že odtud byl v roce 1956 propuštěn s tím, že soud neshledal žádnou jeho vinu a následně byl v roce 1957 rehabilitován nejvyšším soudem. V 60. letech byl v Rusku bestselleristou. Jeho knihy byly vydávány a získal za ně také mnoho ocenění, ale již v druhé polovině 60. let a po nástupu Brežněva mu bylo znemožněno oficiálně publikovat. V roce 1970 získal Nobelovu cenu za literaturu a KGB rozpoutala akci na jeho fyzickou likvidaci, útok ale přežil a  v roce 1974 byl vypovězen ze SSSR, vrátit se mohl až po jeho rozpadu. Od této chvíle byl nejen disidentem, ale také exulantem. Z výdělku z knihy Souostroví Gulag vytvořil fond na pomoc vězňům a jejich rodinám v Rusku. Byl zajímavou osobností, která byla adorována i odsuzována nejen režimem, ale i protivníky režimu. K jeho nejznámějším dílům patří Jeden den Ivana Děnisoviče (1962, povídka) a román Souostroví Gulag (1973-1975). Obsah obou knih vychází u autobiografických zážitků samotného autora na svůj pobyt v trestných a jiných táborech. Postavy jsou zde charakterizovány skrze své činy či postoje, Jeden den Ivana Děnisoviče má pouhých 84 stran a není tak možné vnořit se do hloubky duší jednotlivých postav. Zato se tu popisuje jednoduše a velmi výstižně, jak fungoval systém nápravných táborů od nesmyslných trestů za nesmyslná provinění přes zvůli sovětské justice až po otrockou práci a smrt. Dílo bylo mnohokrát zfilmováno, v roce 2021 natočili Rusové novou verzi.